V sobotu 17. 2. 2024 jsme se vydali objednaným autobusem do
Moritzburgu pozdravit Popelku. Stalo se tak na pozvání milých přátel z
liberecké odbočky. Počasí nám až nezvykle přálo, byl doslova slunečný jarní
den a teplota připomínala spíš duben. Popelka dlí momentálně na impozantním
zámku Moritzburg v Německu. Ano, je to ta naše, Libuška afránková a princ
Pavel Trávníček. Letos slavíme 50 let od natočení této pohádky. Musím uznat,
že se v muzeu na zámku opravdu činili. Byla tam spousta kostýmů, fotografií,
plakátů a článků o Libuši Šafránkové i Pavlu Trávníčkovi. Vše bylo v němčině
i češtině. Z hereckého umění zde nebyla představena jen Popelka, ale i další
filmy, ve kterých, zejména Libuška, hrála. Škoda jen, že muzeum nezvládlo
velký nápor turistů a pouštělo do zámku doslova davy lidí, které se valily
jako velká voda. Teprve v zámku se dav trochu rozptýlil, ale stejně to moc
nepomohlo. Na prohlídku jsme tak neměli tolik času, kolik bychom chtěli,
takže jsme si nestihli všechno prohlédnout. Ale i tak to byl úchvatný
zážitek. Zámek leží mezi dvěma rybníky a je obklopen nádhernou přírodou.
O založení zámku se postaral vévoda Mořic Saský. Zámek nese jeho jméno –
Mořic – Moritz. Zámek byl postaven v roce 1542. Zámecká kaple vznikla v roce
1661. Roku 1723 se nový majitel, August Silný, pustil do velké přestavby a
renesanční nádech se proměnil ve zcela barokní lovecký zámeček a letohrádek.
Kromě samotné přestavby budovy vznikly nové rybníky a obory. Také nová
bažantnice. Zámek má sedm sálů a více než 200 místností. Jakmile A. Silný
zemřel, přestavba skončila. K dalším stavebním úpravám se odhodlal až
kurfiřtův pravnuk okolo roku 1800. Mohl vzniknout Fasanenschlös-schen –
Bažantí zámeček. Rovněž se zrodil přístav s majákem a molem na rybníku
Nie-derer Großteich Bärnsdorf. Od roku 1933 zámek využíval wettinský princ
Ernst Heinrich Saský jako své sídlo. Zůstal zde až do r. 1945, kdy byl zámek
vyvlastněn. Zajímavostí je, že E. H. Saský a jeho synové zakopali v zámeckém
parku několik z nejhodnotnějších pokladů. Bohužel, sovětská armáda většinu z
pokladů objevila a odvezla je. V roce 1996 ovšem nalezl amatérský archeolog
několik beden se šperky s drahokamy.
Po prohlídce Moritzburgu jsme odjeli do Budyšína (Bautzen), kde jsme se
výborně naobědvali v lužické restauraci Wjelbik. Obsluhovaly nás servírky v
lužickosrbských krojích a starobylá restaurace ještě umocnila zážitek z
jídla. Budyšín je krásné historické město se spoustou kostelů a mají tu i
hrad. Bohužel nás tlačil čas, takže jsme museli odjet bez prohlídky. Slíbili
jsme si ale, že někdy podnikneme výlet pouze do Budyšína. Určitě to bude
stát za to. Tímto bych chtěla poděkovat přátelům z Liberce, že nás s sebou
vzali. Děkujeme!
Autorka článku: Zuzana Mrázová – členka jablonecké SONS
